Každá cesta má svůj směr i cíl…

Od malička jsem vyrůstala v domnění, že život má jasný směr a cíl, kterým bych se měla dát. Vystudovat, abych měla jistotu zaměstnání. Najít si partnera, šťastně se vdát a založit s ním rodinu. A pak se vrátit do jistého zaměstnání, abych rodině poskytla bezpečí. A co pak? Pak je na řadě výchova dětí a jejich zajištění a poskytnutí dobrého vzdělání, aby tímto ideálním směrem mohly děti směle šlapat dál.

A co se stane, když na této cestě narazíte na opakovanou překážku? Takovou, kterou i kdybyste se rozkrájeli, tak není ve vaší moci ji zdolat?

Až teprve takový zádrhel mě chtě nechtě donutil se zastavit a zamyslet se nad podstatou mého bytí a mého smyslu na tomto světě. Co mi to všechno vlastně má přinést a kam mě to tlačí, když jsem odmalička byla naprogramována jít pouze tímto jedním směrem?

Tehdy jsem si uvědomila, že už to sama nezvládnu. I když jsem se tomu bránila sebevíc, nakonec jsem se přemluvila a začala pravidelně usedat do terapeutického křesílka. A co mi toto období dalo? Hodně, opravdu moc, i když často šlo o momenty plné emocí, dokázala jsem si utřídit svoje myšlenky a uvědomit si spoustu nastavení pramenících z výchovy. Bylo to období sice těžké, ale plné objevování sebe sama.

Toto sebepoznání mi ukázalo novou cestu, která mě doslova vábila. Cesta, kterou jsem ve svých úplných začátcích zavrhla, neboť byla plná nových věcí a spojená s obavami a strachy, s novými výzvami i povinnostmi. A co mi přinesla? Nové obzory o rukodělném podnikání. Vznikl můj první projekt třpytivých šperků, které mi vznikaly pod vlastníma rukama. Projekt, kde jsem svou hlavu zaměstnala natolik, že mě to dokázalo vysvobodit ze změti negativních myšlenek. Moje tvůrčí duše konečně zaplesala radostí, protože jsem jí dala konečně volnost, a přitom jsem objevovala a učila se spoustu nových věcí. Teď už také vím, že kdybych tímto směrem nevykročila, nepotkala bych tolik skvělých lidí, kteří mě kromě nabytých znalostí směrovali na mé cestě dál a dál. Tím jsem objevila pro mě zatím neprošlápnutou pěšinu, která mě přitahovala ještě více: cestu pomoci. Letmo jsem kolem ní už párkrát prošla, přesto mi její podstata nedávala takový smysl jako teď. Zřejmě to bylo tím, že se její směr ubíral více cestou prodeje než samotné pomoci. Co jsem si tím však uvědomila, bylo, že pomoc je to hlavní slovo a směr, kterým se chci dále ubírat.

Ohlížím se zpátky a přemýšlím o všech těch cestách a pěšinách, které jsem prošla. Až teď s odstupem vidím, že díky tomu, čím jsem si prošla, jsem tam, kde jsem teď. Bez všech těchto uvědomění, bych se stále limitovala svými strachy a starými přesvědčeními a motala se v začarovaném kruhu. Zjistila jsem, že právě díky těmto zkušenostem mohu více pomáhat, začít na život pohlížet jako na hru. Hru, kterou si můžeme dovolit hrát podle svých vlastních pravidel.

Bála jsem se do svého života vpustit sebemenší prohru. Už od mala do nás přece hučí, že se hraje pouze na výhru a ten, kdo prohraje, je vlastně loser.

Co kdybych Ti řekla, že z každé hry se lze poučit a každou prohru můžeme brát jako takovou malou výhru, která nás něco nového naučí a nasměruje na další novou cestu? Zní ti to moc vážně nebo je tam alespoň trošku více lehkosti? Nezmění to tvou cestu?

Až nyní jsem pochopila, že je naprosto v pořádku občas prohrát. A nemusíme slepě mlátit hlavou do zdi jenom proto, že nás k tomu tak od malička vedli a tu jednu cestu nám nalinkovali. Můžeme si dovolit zkoušet nové věci a objevovat nové cesty, které nám pomohou objevit naše životní poslání. Ne nadarmo jsme každý unikátní a vynikáme každý v něčem jiném. 

A co si s tím vším vlastně počít a jak se z toho všeho nezbláznit? Brzdí tě strachy a obavy? Limitují tě vlastní přesvědčení a naučené vzorce chování? A že si s tím vším nevíš rady? Tak se pojďme na ty různé cesty podívat společně, pěkně z nadhledu a bez limitujících přesvědčení. Co ty na to? Chceš se na své cestě posunout vpřed? Chceš se zorientovat na své cestě a začít brát život jako hru? Neláká tě pocit volnosti, kdy si můžeš dovolit brát prohru jako takovou malou výhru na tvé životní cestě?   

Tak neváhej a rezervuj si první hodinku se mnou zdarma.  

A kdo tě na tvých životních cestách či pěšinách povede? 

Péťa Zábojová, která:

• se rozhodla, že cesta pomoci je opravdu důležitá, proto se vydala směrem akreditovaného výcviku ICF CoachVille
• tě nebude soudit či kritizovat, kde se na své cestě nacházíš a čím si procházíš, ale bude tě na tvé cestě podporovat a pomůže ti vyhrávat podle tvých pravidel a v souladu se sebou samým 
• se na tebe dokáže navnímat natolik, aby tě dokázala posunout
• ti pomůže pojmenovat všechny obavy a strachy, které tě na tvé cestě brzdí

Příběh Peti a dalších úspěšných a inspirujících žen najdeš v říjnovém e-magazínu ONLINE na stránce zde. A pokud i ty chceš inspirovat svým příběhem další ženy. Být více vidět. Udělat si promo jinak a oslovit tak další ženy svou prací, pak se přihlas a já se ti ozvu s informacemi, jak se můžeš i ty dostat na stránky tohoto magazínu, který čtou stovky žen.